close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Fantasií rozvíjíš velký nekonečný příběh...

KAPITOLA 3/Noc vlků/Vivian del Castillová

16. června 2007 v 11:41 | Daniela Hadravová |  Kniha o Vivian del Castillové / Noc vlků
KAPITOLA 3
Prodírala jsem se hustými větvičkami a přemýšlela jsem o včerejším dni. Nechápala jsem, co jsem udělala tak špatného, když jsem se poprvé proměnila ve vlka. Možná, že je to proti zákonu, nebo mají s takovými lidmi špatné zkušenosti.
Došla jsem k řece a chtěla jsem se napít, jenže tam netekla voda, ale krev. Měla jsem hroznou žízeň, ale krev pít nebudu! Náhle jsem zaslechla zavrčení, zvedla jsem oči od krve a podívala jsem se přímo na děsivého vlka a jeho dlouhé tesáky. Lekla jsem se, odskočila jsem od břehu, ale vlk přikročil ke mně. A pak se napjal a skočil. Dopadl na mě a srazil mě k zemi. Sklonil se k mému obličeji, očichal mne a pak ze mě slezl. Byla jsem z toho tak vyjevená, že jsem se nezmohla ani na pár slov, kterými bych se utěšila, že je to jen zlý sen. Ale sen to bohužel nebyl. Vlk se přede mě posadil a pozoroval mě svýma velkýma modrýma očima. "Neboj se."řekla jsem konejšivým hlasem vlkovi. Ten něco zavyl, věděla jsem, že mu nemůžu rozumět, ale přesto jsem měla pocit, že říká, proč by se mě měl bát. A pak jsem si to uvědomila - umím mluvit s vlky!
"Ty mi rozumíš?"zeptala jsem se vlka.
"Jistě."zavyl.
Nadávala jsem sama sobě, že bych s ním opravdu mluvila? To přece nejde. Ale bylo to tak. Sedli jsme si do trávy a vyprávěli si příběhy. Vlk vypadal, že mi hodlá po několik dnů dělat společnost a já to s potěšením uvítala. Další den mě vlk přesvědčil, ať s ním jdu na lov. Vůbec jsem nevěděla, co ode mne čeká. Pak jsem zpozorovala kořist, na palouku mezi stromy stál jelen.
Proměnila jsem se ve vlka,, už jsem chápala. Hnali jsme se po lese a honili jelena, nakonec jsme ho dostihli a podělili se o teplou, krvavou kořist.
Příčilo se mi jíst syrové maso, ale v lese oheň? To raději ne. Putovali jsme spolu asi tři dny. Čtvrtý den, jsme dorazili k potůčku s čirou vodou, napili jsme se a posadili jsme se na kupu listí. Svítil měsíc, byl úplněk. Měsíční svit dopadal na zem hned vedle nás. Pak se vlk zvedl a vstoupil na místo měsíční záře, ta ho obalila jejími paprsky a na chvíli vlka úplně zahalila. Když z ní vystoupil, nebyl to vlk, ale člověk! Měl dlouhé šedé vlasy a plnovous. Přes sebe měl přehozený tmavě hnědý plášť.
"Dali mi jen minutu, krátký čas, abych ti pověděl vše co vím , co máš vědět,"pronesl unaveným hlasem.
"Co to znamená?"zeptala jsem se ho a udiveně jsem shlížela na to, jak jeho vlasy v měsíčním světle září..
"Mám jen minutu, abych tě zpravil o tvé minulosti,, přítomnosti a budoucnosti."vysvětlil mi.
"Ale....."přerušila jsem ho. Probodl mě zlobným pohledem a za jeho modrýma očima jsem spatřila rudý stín.
"Prosím tě, nepřerušuj mě. Tvá minulost...hm...bílé světlo. To způsobilo, že nejsi obyčejná, jsi obdařena závidění hodnými dovednostmi. Mezi něž patří proměna či mluva s vlky. Přítomnost...ach... jsem pouze obyčejný vlk, jen jsem tak starý, že si právě mě vybrali, abych ti podal zprávu, o tom že povstal temný pán a ty jsi jediná naděje. Budoucnost......ta ještě není známa, avšak jisté je, že máš možnost postavit se zlu. Má minuta končí... Sbohem, budu si tě pamatovat do vlastní smrti."pronesl pomalu a zřetelně. Nechápala jsem skoro ani slovo. Pak se muž znovu proměnil ve vlka ten zavyl na rozloučenou a zmizel v temném lese.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama